DRUHY PEDAGOGICKÝCH VÝZKUMŮ

1.1. DRUHY PEDAGOGICKÝCH VÝZKUMŮ
Každý konkrétní výzkumný akt reprezentuje určitý typ vědeckého výzkumu. Jednotlivé typy výzkumu lze rozčleňovat na základě rozdílných hledisek; zde budeme charakterizovat nejdůležitější typy.
Podáme si zde jen stručnou charakteristiku hlavních typů výzkumů, s nimiž se lze setkávat v pedagogice.
– TEORETICKÝ VÝZKUM v pedagogice je takový způsob vědeckého zkoumání, který pracuje s čistě teoretickými metodami-analýza a syntéza, indukce a dedukce, modelování aj., dospívá k teoretickým závěrům.
– Naproti tomu EMPIRICKÝ VÝZKUM pracuje vždy s nějakými konkrétními jevy edukační reality, s konkrétními daty o nich, dospívá ke konkrétním poznatkům.
– Protikladem teoretického a empirického výzkumu se však objevuje ještě v jiné poloze: Od teoretického výzkumu se odlišuje TERÉNNÍ VÝZKUM. Provádí se přímo ve školách nebo v jiném edukačním prostředí.

1.2. VZTAH METODY A PŘEDMĚTU VÝZKUMU
Vztah metody výzkumu a předmětu výzkumu není náhodný. Mezi tím, co se má poznat a cestou, způsobem, jak se to poznává, existuje nutná vnitřní souvislost. Proto předmět pedagogiky, povaha výchovných jevů a procesů určuje metodu a charakter pedagogických výzkumů. Metoda je vlastně způsob odrazu předmětu ve vědomí člověka, je to způsob studia předmětu, postup od nevědění k vědění. Víme-li tedy, že předmět má určitou povahu, volíme podle toho i odpovídající metody jeho zkoumání.
Realita, kterou pedagogika zkoumá, je velmi složitá a různorodá. Předmětem pedagogického výzkumu mohou být pedagogické ideje minulosti i vývoj i jiná výchovně vzdělávací proces, škola (její jednotlivé druhy) i jiná výchovně vzdělávací zařízení , mimoškolní činnost atd. V závislosti na zkoumaném předmětu se projevuje specifickým způsobem výběr, systém i způsob použití výzkumných metod. Nepochybně metody použité při zkoumání dějin české školy v prvních desetiletích 20. století budou jiné, než metody výzkumu osobnosti učitele. Jednotlivé pedagogické disciplíny spolu s řešením své problematiky (dějiny pedagogiky, srovnávací pedagogika, didaktika, teorie výchovy, pedagogika dospělích atd.) využívají metod pedagogiky v aplikaci na zvláštnosti svého předmětu, rozvíjí a prohlubují je prostřednictvím svých konkrétních výzkumů. Uplatňuje se zde vztah obecného a zvláštního tím, že se sledují určité varianty jednotlivých metod a jejich vztahů z hlediska předmětu výzkumu.

* S výzkumem se setkáváme už od raného věku. Dítě hodí předmět na zem. Zkoumá jestli se rozbije, zvuk který vydá, jestli změní tvar apod. Také zkoumá skupenství např. jídla.