Otevřené vyučování

1. Otevřené vyučování – otevírá se navenek vůči komunitě a dovnitř vůči svému osazenstvu – žákům učitelům, rodičům; pochází ze 60. a 70. let 20. stol. z USA a Anglie, předpokládá:
1. změnu klimatu třídy – úprava třídy – celý prostor se stává volným učebním prostorem, obsahuje učební zóny, místo pro práci v kruhu i místo na odpočinek, 2. doplnění nebo nahrazení tradičních předmětů novými činnostmi – výuka formou hry, formou umělecké činnosti, pokusy, projekty, práce v kruhu, kruh – slouží k pravidelným rozhovorům o nejrůznějších tématech, rozvíjí dovednosti komunikace, pravidla komunikace a diskuse,
3. nahrazení tradičního rozvrhu hodin rozvrhem činností – rozvrh činností tak, jak budou následovat, 4. zavedení týdenních plánů práce pro žáky – jedná se o seznam povinných a volitelných úkolů, které má žák splnit, žák si volí tempo, postup, pracuje se individuálně i ve skupině,
– nové formy hodnocení – slovní hodnocení, kontrola se provádí samokontrolou, kontrolou spolužáka nebo učitele, chyby se hledají a odstraňují, ale netrestají,
– důraz na třídní společenství – pěstování dobrých mezilidských vztahů, např. služby podle klíče,
– využívání široké spolupráce s rodiči – sdílená odpovědnost učitelů, žáků a jejich rodičů, rodiče aktivní, vyjadřují se k aktivitám školy, spolupráce na školních akcích,…
2. Komunitní škola – komunita = pospolitost, dobrovolné společenství lidí, kteří přes svoji různorodost mají společné znaky (bydlí, žijí, pracují v určitém regionu); každá škola, která kromě tradičního vzdělávání a výchovy ve třídách poskytuje také relaxaci a může nabídnout trávení volného času, práce řízena komunitní radou (zástupci učitelů, rodičů, radnice, místních firem), určuje směr a plán rozvoje a do praxe je pak uvádí koordinátor. Komunitní školy v ČR nejsou stejné, odrážejí specifika regionů Komunitní vzdělávání je proces vedoucí k přeměně škol na centra schopná reagovat na potřeby obyvatel v oblasti sociálních, vzdělávacích, kulturních nebo rekreačních potřeb. Zapojuje lidi bez rozdílu věku nebo dosaženého vzdělání do úrovně života komunity.
3. Škola podporuj.zdraví – směřuje k výchově ke zdravému způsobu života, dva principy:
– respekt k přirozeným potřebám jednotlivce a
– rozvíjení komunikace a spolupráce.
Zásadní změnou je vztah učitelů a dětí, snaha vytvořit vztah založený na vzájemném respektu.
Zásady na základních školách – 9 principů:
– pohoda prostředí (pohoda věcného, sociálního a organizačního prostředí),
– zdravé učení (smysluplnost, možnost výběru a přiměřenost, spoluúčast a spolupráce, motivující hodnocení),
– otevřené partnerství (škola jako model demokratického společenství, škola – kulturní a vzdělávací středisko obce).