OPTIMÁLNÍ PŘÍSTUP

C. OPTIMÁLNÍ PŘÍSTUP
Úkolem vychovy je nenásilně napomáhat formování celé osobnosti (ne“mrkev anebo hůl”). Výchovná i vzdělávací práce musí navazovat na přirozené poznávací potřeby, obecnou touhu dospívajících po informacích i jejich tendence .k sebereflexi a sebeuplatnění. Obecně lze doporučit kladení jasných požadavků a rozumných pravidel, formulovaných s láskou, bez afektů a důsledně uplatňovaných. Laskavá přísnost brání vytváření odstupu i bariér.
1/ VÝCHOVA: Účinnou “autoritou” je zvláště vlastní příklad založený na osobních kvalitách tj. vzdělanosti, moudrosti, rozvaze, humoru a ochotě pomoci. Taktně hodnotit a reagovat přiměřeně, využívat zvláště „sokratvskou metodu“ a rozpoznat pravou chvíl.k přirozené a neformální pomoci, dokud to jde. Přiměřenými nároky a povzbuzujícím přístupem je optimální vést k žádoucímu výkonu.
2/ VZDĚLÁVÁNÍ: Přtažlivost oboru závisí nejen na náplni, mistrovské prezentaci a praktické využitelnosti, ale i možnost vlastní tvořivosti a sebeuplatnění je velkou motivační silou (povzbuzovat např. otázkami:“Kdo přijde ještě na jiné řešení?“ atp.). Dospívající jsou zvýšeně vnímaví.na postoje učitele, kolektivu i společnosti jak ke studentům, tak k oboru. Práce učitele je neustálá práce na sobě. Sebekritičnost a sebepoznávání je podmínkou sebeovládání a to zase podmínkou ovládání jiných.