Dílo Emil – pokračování

4. Od 15 do 21 let probíhá hlavně mravní výchova dítěte. Toto období nazývá Rousseau
obdobím „bouří a vášní“ Je to období dospívání. Mladíkovi je třeba dopřát hodně pohybu
venku a má mí stále hodně zaměstnání. Nesmí lenošit. Dále je nutno Emila uvést do
společnosti a rozvíjet jeho lásku ke všem lidem. Jde o výchovu: dobrých citů, dobrých
úsudků a dobré vůle. Při rozvíjení dobrých úsudků se využívá už i historie, posuzují se
životopisy slavných lidí. Výchova dobré vůle spočívá v konání dobrých skutků (pomoc
chudým, trpícím apod.). V tomto období probíhá výchova ve městě, neboť Emil dosud
poznal pouze venkov.
Náboženství ve smyslu výuky náboženských dogmat se nevyučuje. Mladík sám
přemýšlí o účelnosti v přírodě,o zázraku přírody, o hlasu svědomí ve svém nitru a pochopí,
že to vše nemohlo vzniknout samo. Musí tu být nějaký „nejvyšší rozum“, „nejvyšší vůle“,
Bůh, který stvořil svět a jeho zákony.

5. Poslední část je věnována výchově ženy. Jde o budoucí Emilovu manželku Žofii. Jelikož
jsou muž a žena rozdílní svým určením, dostává se jim odlišné výchovy. Žena je určena
k tomu, aby měla děti, zabývala se domácností, vytvářela v rodině útulné prostředí a
pečovala o mužovo štěstí. Má být též krásná a zdravá. Proto potřebuje hlavně výchovu
tělesnou a mravní. Má být mírná, poslušná, protože nikdy nepřestane být podřízena muži
nebo jeho názorům. V mládí je podřízena otci a v dospělosti manželovi. Dále má být
střídmá, zdvořilá a čistotná. Myslí myšlenkami svého muže a mluví jeho slovy.
Žena nepotřebuje žádné rozumové zaměstnání. Žofie nečetla nic kromě dvou knih, které
se jí náhodou dostaly do ruky. Má-li žena vzdělaného a kultivovaného muže, rozvíjí se
vlastně životem po jeho boku.
V názorech na výchovu ženy zůstal Rousseau konzervativní a poplatný své době.

Cílem výchovy je podle Rousseaua vychovat svobodného člověka, který nade vše miluje svobodu. Proto Rousseau požaduje výchovu přirozenou a svobodnou, která by respektovala věkové a individuální zvláštnosti dítěte. Dítě nemáme do ničeho nutit a potlačovat jeho osobnost. Proti učení se z knih, proti biflování staví osobní zkušenost. Žák má ke všemu dospět vlastním pozorováním, uvažováním, vlastní zkušeností. Samostatnosti a svobodě dítěte vlastně obětuje systematičnost ve výuce.
Člověk je tehdy dobře vychován, působí-li na něj tři druhy výchovy: výchova přírodou, výchova lidmi a výchova věcmi. Výchova přírodou na nás nezávisí, výchova věcmi částečně a výchova lidmi je cele v našich rukou. Aby byla výchova účinná, je nutno výchovu lidmi a věcmi uvést do souladu s cílem, ke kterému jde příroda. (Možno chápat tak, že příroda nám dala určité vlohy, které bychom měli rozpoznat a výchovu lidmi a prostředím, věcmi podřídit tomu, abychom tyto vlohy rozvíjeli.)
Myšlenky J.J. Rousseaua ovlivnily myslitele zvláště na přelomu 19. a 20. století a našly své místo v pedagogice reformní.