Princip integrace
Princip integrace. Osnování učiva, výstavba výchovně vzdělávacích obsahů, spočívá v didaktickém formování poznatkové báze různých zdrojů. Její charak¬ter, totiž druh, počet i frekvence poznatků v čase vtiskuje svůj ráz i samotné integraci poznatků. Zde ji vidíme jako vícerozměrné propojení různých obsahů.
Princip integrace tedy přináší kritérium, rozlišující teoretické a praktické ob¬sahy. V prvním případě jde o široce rozpracované obsahy, které musí mít svou symetrickou obecnou nadstavbu a tedy teoretické zobecnění, v druhém případě jde o obsahy založené bezprostřední živou praxí.
Takové obsahy jsou integrovány účelově, nejsou propojovány komplexně s obsahy jinými, a proto nemusí mít teoretické zobecnění. Ve vzdělávání dospě¬lých bývá nedoceňován výchovný záznam této integrace. Teoretické zobecnění studované problematiky, pokud zůstává v hranicích jednoho oboru, postrádá v některých případech celospolečenský vědní rámec. To je – zvláště ve spole¬čenskovědních disciplinách — strukturní nedostatek.
Každé teoretické zobecnění i přísně specializovaného okruhu má zahrnovat vazby na společenskopolitickou stránku věci, tak aby dospělý posluchač mohl přinejmenším posoudit užitečnost předkládaných poznatků pro další využití.
Podobně nutno navozovat širší význam praktických vzdělávacích obsahů pro další činnost posluchače, který chápe svou školskou výzbroj, pracně získáva¬nou bez přerušení zaměstnání, výlučně v souvislostech se svou životní praxí.
