Činnosti posluchače

5.7.2 Činnosti posluchače
Posluchač je objektem-subjektem výchovně vzdělávací^0 působení, protože výchovné působení neregistruje pasivně, ale osvojuje si je“° °’3saQ aktivně. Také jeho činnosti je možno charakterizovat z hledisek rů2nýcn oborů.
Tak z hlediska pedagogicko-didaktického si posluchač osvojuje na základě působení lektora i svých vlastních činností nové poznatkové soustavy, restruk-turuje dosavadní vědomosti a přetváří je do nových celkůs ohledem na vědo¬mosti získávané. Osvojuje si též potřebné dovednosti a TÁV/W- J průběhu vý¬chovně vzdělávacího působení soustřeďuje pozornost na příslušné jevy a pro¬cesy, rozvíjené lektorem, podle návodu či samostatně plní výujcove úkoly. Jsou mezi nimi např. záznamy vybraných částí lektorova výklady vzaznamy schémat, obrazů a vzorců kreslených na tabuli, vstupy do dialogů, řešeni příkladů, pre¬zentace vytvořených vědomostí aj.
Z hlediska pedagogicko-psychologického jsou podstatné psychické i psycho¬motorické činnosti, umožňující individuu setrvávat v intef»kcl s lektorem a ak¬tivně se podílet na procesu výchovně vzdělávacího působ^111- Posluchač vnima příslušné jevy i procesy, pomocí myšlenkové činnosti zpr3covava intelektuální i ostatní podněty, plánovitě vytvářené učitelem. V průběhu výkladu např. para¬lelně provádí některé základní myšlenkové operace s učitelern l102^1 svou před¬stavivost, abstraktně logické myšlení aj.).
Z hlediska sociálně psychologického vyvíjí posluchač Pnslusne vztahy ke kolektivu jako celku i jeho členům, realizuje totožné nebo srovnatelné činnosti jako ostatní kolektiv. Projevuje postoje k obsahovým hodn°tam‘ ktere řadí do hiererchií, zaujímá příslušné vztahy k lektorovi, obsahu vZdělávacíh působení a rozvíjí své schopnosti samostatně pracovat a orientovatse v °k°u.
Stručné shrnutí
Realizace edukačního obsahu je vícerozměrná. Ob$ah (mikroobsah) je skutečnosti struktura procesů, nikoliv jen struktur3 formalizovaných
ve myšlenek. V edukaci dospělých, za přítomnosti osob řídících, řízených pří¬padně i jejich spolupracovníků, se stává myšlenková struktura množinou aktivit všech přítomných, předmětem komunikace, interakce i operativ¬ních vzorců. K tomu přistupuje variabilita prostředí, pořadí, kvantita i druh kumulovaných dějů. Nepřipravit včas a v dostatečné míře alternativní pro¬středky působení znamená snižovat úroveň edukace.