PSYCHOLOGIE PEDAGOGIKA

Shrnutí:

2009-03-18T05:54:00.001-07:00

Motivy jsou faktory, kt.aktivizují lids.chování, zaměřují je na určitý cíl a v tomto směru je udržují po urč.dobu. Takto navozené jednání směřuje k uspokojení nějaké potřeby. Motiv vzniká na zákl.interakce vnitřního stavu jedince a vnějších podnětů. Potřeby lze rozlišovat z hlediska jejich vzniku i zaměření na primární biologické, primární psych. a sekundární psychosoc. Různé teorie motivace se liší svým důrazem na urč.potřeby, pudové nebo psychosoc.charakteru. Komplexní pojetí nabízí např. hierarchizovaná struktura potřeba A.Maslowa. Pud je definován jako vrozená tendence k uspokojování biolog. potřeb, ale u čl.bývají tyto projevy modifikovány zkušeností. Mezi zákl.pudy patří: obživný, sebezáchovy, sexuální, pud péče o potomstvo. Do kategorie zákl.psych., resp.psychosoc. potřeb patří: potř.bezpečí, stimulace, orientace, soc.kontaktu, seberealizace a smyslu vlastní existence. Působení potřeb a z nich vyplývajících motivů na lids.chování může být variabilní. V jednotlivých fázích života jsou důležité jiné potřeby.

- zvyšuje-li se motiv.napětí →

2009-03-18T05:53:00.002-07:00

- zvyšuje-li se motiv.napětí → potřeba je naléhavější → nároky na hodnotu cíle se snižují → odhad úspěchu může být zkreslen. Např. s narůstajícím hladověním se čl.může pustit i do pojídá nechutných potravin a může je pokusit získat je jakýmkoli způsobem
- vztah mezi jednáním a jeho cílem = VZTAH MEZI MOTIVACÍ A KOGNITIVNÍMI PROCESY = čl. si vytváří subjekt.obraz situace a podle toho jedná, např. na podnikovém večírku požádám svého šéfa o prosbu jinak než v jeho kanceláři
- překážka, nedosažení potřeby → NÁHRADNÍ CÍLOVÝ OBJEKT (V+W „Není –li tu ta, kt.mám rád, pak mám rád tu, kt.tu je.)
- OČEKÁVÁNÍ BUDOUCÍHO např. mnozí léta studují, aby mohly vykonávat urč.povolání nebo tvrdě pracují, aby si mohly postavit dům apod. → dlouhodobé cíle
- nutno rozlišovat DÍLČÍ CÍLE a ŽIV.LEITMOTIVY (vedoucí dominantní živ.cíle): lidé nežijí jen přítomností, ale i budoucností, nadějemi
- motivace → TENDENCE K UDRŽOVÁNÍ A RESTARACI PSYCH.ROVNOVÁHY (ta je na rozdíl od homeostázy dynamická, spočívá v odstrańování vnitřních rozporů, konfliktů)
- hl.aspektem lids.jednání SVĚT SUBJ.HODNOT – dominuje hodnota sama sebe (ego =já), proto nejsilnější motivy lids.jednání jsou potřeby obdivu, úcty, kompetence, uznání, souhlasu
- VÝVOJ LIDS.MOTIVACÍ od vrozených pudů (instinktů) k ego-vztažným motivacím

Abraham Maslow

2009-03-18T05:53:00.001-07:00

- amer.psycholog
- spoluzakladatel humanistické psychologie
- ve své teorii specificky lids.potřeb zdůraznil význam seberealizačních aktivit
- nově vysvětlil mechanismus uspokojování potřeb a jejich aktualizaci
- hl.dílo: Motivation and Personality (Motivace a osobnost).

Motivace
- užší pojetí = vědomé a záměrné úsilí o dosažení cíle
- v širším = i nevědomé úsilí, např. subjek si neuvědomuje, že jeho určité způsoby vystupování jsou druhem předvádění se, kt.je motivováno potřebou demonstrovat svou kompetenci (→ nedostatek uznání), často nevědomá motivace

Motivace a jednání
- sám vznik potřeby k instrumentálnímu jednání (vzorec jednání je prostředkem k dosažení uspokojení) nestačí
- je spuštěno za urč.podmínek: vyhlídka na dosažení cíle, cíl musí mít pro něj urč.hodnotu, např.pokusím se „sbalit“ pro mě přitažl.muže za předpokladu (subjekt.odhadu), že budu mít úspěch → 3 činitelé: výchozí motiv.stav (potřeba), subj.pravděpodobnost dosažení cíle a hodnota cíle

Potřeba

2009-03-18T05:52:00.002-07:00

- nedostatek: 1. organismu (fyziol.potřeby →psych.odezvu např.pocit hladu, únavy)
- 2. v soc.podmínkách (např.potřeba exist.jistoty, opory, uznání, lásky)
- biogenní (většinou cyklický průběh) a sociogenní potřeby (nedostatek v soc.vztazích, např.uznání)
- potřeba vyjadřuje výsledný vnitřní stav psych.zpracování nedostatku
- „vnitřní stav“ → psych.pojetí potřeby, v jiných oborech potřeba i bez psych.odezvy, např.potř.vitaminů (fyziologie), auta (ekonomie) apod.
- CÍLE a PROSTŘEDKY
- týž objekt u různých osob → dosahování různých cílů, např. auto má někdo zejm. z potřeby dopravy (např.na vesnici, podnikatel), jiný pro potěšení z jízdy, další zejm. jako demonstraci majetku a vysokého postavení (luxusní auto) apod.
- potřeby směřují k USPOKOJENÍ, tzv.dovršující reakce, tj.onen konečný cíl, k němuž jednán směřuje. Např.potřeba jídla (pocit hladu) směřuje k najedení jako dovršující reakci
- ZPŘEDMĚTNĚNÍ POTŘEBY = učením, nalezení objektu, jenž se stává prostředkem uspokojení potř., s každou konk.potř. spojen určitý vzorec uspokojení
- uspokojení redukuje stav potřeby
- redukce potřeby → redukce vnitřního napětí a neg.emocí → úzké fční PROPOJENÍ POTŘEB a EMOCÍ

- 3. KOGNITIVNÍ MODEL =

2009-03-18T05:52:00.001-07:00

- 3. KOGNITIVNÍ MODEL = důraz na orientaci v aktuální situaci a její rozumové hodnocení. Motiv = zaměření na nějaký cíl. Důležitá představa žádoucího cíle, tj.budoucího uspokojení. Motivace ovlivňována minulou zkušeností. Vývoj osobní motivace souvisí se socializačním rozvojem jedince.
- 4. ČINNOSTNÍ MODEL = zdroj motivace v činnosti, kt. není pouze prostředkem k dosažení uspokojení, ale stává se cílem. Např.čl.těší pohyb.aktivita sama o sobě a není pro něj tak důležité dosáhnout urč.výkon.
- 5. EMOČNÍ MODEL = motivovanost i uspokojení signalizováno em.prožitky. Tělesnými (např.pocit nasycení) i jinými (např.prožitek úspěchu či odmítnutí). Em.prožitky REGULUJÍCÍ i INTEGRUJÍCÍ SLOŽKOU MOTIVACE, jedna z variant ZPĚTNÉ VAZBY, kt.čl.informuje o aktuální úrovni uspokojení a reguluje intenzitu i délku trvání aktivity i její zaměření.
- jednání čl.variabilní z hlediska způsobu (jak jedná v té či oné situaci) i z hlediska cílů
(proč jedná tak jak jedná, čeho chce dosáhnout)
- JEDNÁNÍ = v širším smyslu zaujetí nějakého vztahu k určité situaci (i když jen „nečině přihlíží“)
- zákl.parametry jedn. = (způsob), SMĚR (cíl), INTENZITA (síla) a TRVÁNÍ V ČASE = MOTIVACE = proces zaměřený na nějaký cíl, jeho intenzitu, trvání. V užším smyslu PSYCH.DŮVODY či PŘÍČINY CÍLE JEDNÁNÍ → uplatňuje se zde interakce subjektu a jeho živ.podmínek → vyúsťuje ve stav motivace či motiv.stav, tzv.POTŘEBU.

- HODNOTA = to, (objekty, aktivity, situace) co může ...

2009-03-18T05:51:00.002-07:00

- HODNOTA = to, (objekty, aktivity, situace) co může uspokojit subjektivně důležitou potřebu. HIERARCHIE HODNOT = rozvíjí se v průběhu života, mění se v závislosti na zkušenostech. Subjektivní hodnota jakéhokoli vnějšího podnětu se může měnit v závislosti na okolnostech i vnitřním stavu čl. Např.čl. celý víkend pracoval na zahrádce a už ho to přestalo bavit, ačkoliv má tuto činnost rád (nasycení urč.podněty  jejich dočasné odmítání). Či naopak, čl. s dlouhotrvajícím specifickým strádáním bude mít pozitivní hodnotu k objektům, o kt.se domnívá, že by mohly uspokojit jeho potřebu, např.jakékoliv jídlo či sexuální partner.
- MOTIVOVANOST = vědomí rozporu mezi aktuálně prožívaným stavem a tím, čeho by chtěl jedinec dosáhnout.
- Madsen rozlišuje různé způsoby vzniku motivu i možnosti jak jej dosáhnout, tj.jejich uspokojení:
- 1. HOMESTATICKÝ MODEL = motivace stimulována narušením homeostázy a čl.automaticky usiluje o dosažení rovnováhy. Dvě varianty: MODEL NEDOSTATKU vycházející z nepříjemného pocitu prázdnoty, chybění něčeho subjektivně důležitého. Stimuluje chování, kt.by vedlo k naplnění. Např.potřeba nasycení, touha získat partnera či společenské uznání. MODEL PŘEBYTKU vycházejícího z napětí, vyplývající z přesycenosti , přetlaku. K uspokojení dochází tehdy, když čl.ze sebe něco vydá. Např.potřeba vybít energii, vyměšování, , tendence zbavit se nadměrné sociální stimulace např. v autobuse.
- 2. POBÍDKOVÝ MODEL = klade důraz na vnější činitele pro rozvoj motiv.jedn., jeho regulaci a popř. i pro uspokojení potřeby.

9. MOTIVACE

2009-03-18T05:51:00.001-07:00

- faktory aktivizující lids.chování, zaměřují je na určitý cíl, udržují jej po určitou dobu. Jednání směřující k uspokojení určit potřeby.
- bývá spojena s em.prožitkem, kt.slouží jako signál určité potřeby, prostředek hodnocení aktuálního stavu, stimuluje jednání zaměřené na její uspokojení. Např.prožitek hladu  nepříjemný pocit navozující činnost směřující ke konzumavi jídla. Mohou aktivovat i příjemné emoce, např.čl. si připraví jídlo, na kt.má chuť.
- motivy určují: SMĚR = zaměření aktivity, její obsah, průběh určitého chování. INTENZITU = aktivita, míra úsilí vedoucí k dosažení cíle. DÉLKA TRVÁNÍ = obv.ji ukončuje uspokojení potřeby, kt.ji vyvolala.
- motivy = osobní příčiny určitého chování, kt.mu dávají smysl
- vědomé a nevědomé motivy
- v motivaci se odráží vnitřní psych.stav, somatický stav i vlivy vnějšího prostředí
- aktuální motivy vznikají v závislosti na interakci vnitřních a vnějších podnětů. Z hlediska vnitřního stavu je zdrojem motivu POTŘEBA dávající impuls k jednání, z hlediska vnějšího prostředí INCENTIVA = motivační pobídka, tj.vnější podnět, kt.vyvolá vznik potřeby a z ní vyplývajícího motivu.

SHRNUTÍ:

2009-03-18T05:50:00.004-07:00

Em.lze definovat jako schopnost reagovat prožitkem libosti či nelibosti, spojeným s fyziologickými reakcemi a změnou aktivity, popř.i dalšími projevy. Fcí em.je základní orientace a regulace směřující k adaptaci na dané podmínky. Em.prožitky jsou spojené s fyziologickými reakcemi,kt.zajišťuje autonomní nerv.systém. Emoce lze diferencovat na zákl.jejich kvality, zaměření, intenzity a délky trvání. Teorií em.je mnoho, každá z nich zaměřena na urč.oblast např. na kognitivní interpretaci em., na fyziol.složku em.prožívání nebo na jejich vnější projev. Emoční inteligence je komplexní schopnost, na níž závisí životní spokojenost a úspěšnost v praktickém životě. Její důležitou součástí je empatie, tj.vnímavost k em.jiných lidí. Em.paměť představuje specifickou schopnost, užívající jiný způsob kódování. Em.jsou důležitou složkou psych.vývoje, podporují socializaci i rozvoj poznávacích schopností.

VYUŽITÍ V PRAXI: při studiu např. při zkoušce z psychologie, v každodenním životě (např.při zvládání vlastních emocí, empatii)

VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.155-158. ISBN: 80-246-0841-3
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.167. ISBN: 80-246-0841-3

Ross Buck

2009-03-18T05:50:00.003-07:00

Em.prožívání a kognitivní hodnocení v neustálé interakci, vzájemně se ovlivňují a stimulují.

c) Teorie zaměřené na výraz em. a další projevy chování
- usnadňují porozumění a komunikaci
- Ch. Darwin byl první, kdo zkoumal vliv emocí na chování, dílo: „Výraz emocí u člověka a u zvířat“

D) Neuropsychologické teorie emocí

James-Langova teorie emocí
- podnět vyvolá tělesnou reakci a vjem této fyziolog.změny má charakter em.prožitku. Např. máme strach, protože se třeseme.

Canon-Bardova teorie emocí
Fyziol.reakce nejsou příčinou emocí, ale projevy aktivity mozk.center,zejm.talamu, kt.příslušnou info.předává do mozk.kůry a autonomního nerv.systému.

Podobně jako výše.

2009-03-18T05:50:00.001-07:00

Podobně jako výše. Em.jsou základním motivačním systémem lids.chování.Z hlediska adaptace mají em.různou fci, např.fcí radosti je pohoda a připravenost k přátelským interakcím, fcí strachu vyhýbání se ohrožení apod.

B) Teorie zaměřené na kognitivní interpretaci emocí
Je poznání předpokladem pro vznik emocí?

Schachter – Singerova teorie emocí
Fyziologické reakce, subjektivně vnímané jako vzrušení, jsou nespecifické a mohu nabývat jakéhokoliv obsahu. Specifičnost prožitku teprve na základě subjektivního zhodnocení situace, kt.jej vyvolala. Pro em.prožívání významné nespecifické vzrušení a následně subjektivní zhodnocení situace.

Teorie kognitivního zhodnocení Roberta Lazaruse
Em. je faktor s regulačním významem, tzn.povede k přerušení dosavadní činnosti a bude čl.aktivovat či tlumit, dle potřeby. Je-li čl. v situaci, kt.hodnotí jako výzvu či hrozbu, může na ni reagovat různým způsobem. Aby ji zvládnul, může měnit své pocity, přehodnotit význam situace či usilovat o její změnu.

10. projekční části mozk.kůry

2009-03-18T05:49:00.000-07:00

- další zpracování a vyhodnocování významu em.reakcí, např. náhlý zvuk vyvolá úlek, ale když zjistíme, že to způsobila spadlá krabice, napětí zmizí a nastává pocit uvolnění.
- důležitá pro posouzení etického a estetického obsahu a jejich vztahu k sociokulturním normám

Teorie emocí

A)Teorie zaměřené na em.prožívání

Psychoevoluční teorie em.Roberta Plutchika.
Emoce jsou vrozené funkce důležité pro přežití, tj.pro adaptaci. Vyvolávají je podněty, kt.jsou subjektivně významné. Osm základních em.: radost, souhlas, strach, překvapení, smutek, odpor, vztek a očekávání. Mění se v závislosti na intenzitě.

Izardova teorie diskrétních emocí.

VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.144. ISBN: 80-246-0841-3

- Emoční citlivost =

2009-03-18T05:48:00.002-07:00

- Emoční citlivost = vnímání, odhadnutí a interpretace emocí
- Emoční paměť = obratnost v emočním myšlení
- Emoční jednání = porozumění a analýza emocí, využití emočních znalostí
- Emoční učení = uvážená regulace emocí podporující emoční a duševní růst
- Emoční inteligence = její součástí empatie

HARTL,P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál 2000, s.348. ISBN: 80-7178-303-X.
NAKONEČNÝ, M. Moderní psychologie. Praha: S&M 1997, s.53-56. ISBN: 80-901387-6-4
ŠTEFANOVIČ, J., GREISINGER, J. Psychologie. Praha: Avicenum 1987, s. 97-107. ISBN: 725108-069-87

Neurofyziologický základ emocí

8. struktury mozk.kmene
- rozlišení em.signálů podle významu
9. limbický systém a bazální ganglia
- dávají em.signálu obsah a umožňují na něj reagovat
- ovlivňují řízení a kontrolu em.pr.
- důležitý pro em.paměť
- hodnocení informací (libá, nelibá, ohrožující atd.)
- navozují pocity strachu, zlosti pohody
- umožňuje interpretaci vzpomínek
- bazální ganglia – exprese a regulace em.fcí

- afekt, nálada a vášeň jsou základní ...

2009-03-18T05:48:00.001-07:00

- afekt, nálada a vášeň jsou základní emoční stavy a největší rozdíl je v délce jejich trvání a v jejich intenzitě. Afekt je velmi krátký, zatímco vášeň a nálada je dlouhodobá. Afekt i vášeň jsou prudké city, zatímco nálada naše prožívání spíše podbarvuje.
- NENÁVIST = hluboká intenzivní em.vyjadřující zaujatost, nepřátelství a vztek vůči jiné osobě (popř.i vlastní osobě)., skupině či objektu. Je spojena s potřebou škodit a působit bolest a s pocitem radosti, když k naplnění této potřeby dojde. Nenávist k vlastní osobě je nejč.založená na negativním obrazu, kt.dítěti poskytovali rodiče, pěstouni, blízké okolí apod., vina za životní neúspěchy, selhání.
- VLASTNOSTI CITŮ: POLARITA (protikladnost) např.láska x nenávist, AMBIVALENCE (smíšenost) např. cit lásky zahrnuje radost, estetické city apod., ale i obavy o milovanou osobu, žárlivost apod. , AKTUÁLNOST = neopakovatelnost jednou prožitého citu, např.určitý vjem či myšlenku lze znovu a znovu vybavit ve stejné podobě ve vědomí, prožité city s příslušným obsahem se mění, STEREOTYPNOST či podmíněnost (setrvačnost) = např., když učitel znepříjemní žákovi nějaký předmět, může se prožívání nepříjemných citů objevovat v tomto předmětu i poté, kdy ho učí jiný kantor.

- ZÁKLADNÍ EM. , ...

2009-03-18T05:47:00.004-07:00

- ZÁKLADNÍ EM. , kt.mají diferenciovaný obsah podle situací, kt.je vyvolávají
- - radost jako reakce na zisk
- - smutek jako reakce na ztrátu
- - strach jako reakce na hrozbu
- - hněv jako reakce na překážku
- konkrétní povaha zisků, ztrát, hrozeb a překážek pak určuje konkrétní em.prožitek např. získání prestiže vyvolá jiný druh radosti než malý finanční zisk apod.
- em.neurčují jen HODNOTY biologické ,ale také sociální a kulturní jako jsou pravda, krása, mravnost , s těmi souvisejí vývojově vyšší em. intelektuální, estetické a etické
- v prožívání em. i VLIV KULTURY - různé kultury připisují různé hodnoty různým em. např. v Japonsku zahanbení ze ztráty tváře, příslušnost k určitému společenství → velmi silné em. Rozdíly určované kulturními normami např. v tom, za co se stydí, co u nich vyvolává strach apod. Emoce signalizují nejen potřeby těla a jejich uspokojení, ale i potřeby související s hodnotami dané kultury
- CITOVÉ VZTAHY = déletrvající, reaktivní vztah k různým objektům, jsou jako všechny em.polární (radost x smutek), nejvýraznějšími láska a nenávist, afektivně zabarvené, tj. silné em.vztahy, VÁŠNĚ = nedostatek racionální kontroly. Citové vztahy jsou komplexní , vystupují v nich různé em.komponenty, ale každý má em.dominantu, kt.je trvalejší a určuje jeho podstatu. Např. i lidi, kt.milujeme u nás mohou občas vyvolávat negativní pocity.

- výrazné fyziologické změny →

2009-03-18T05:47:00.003-07:00

- výrazné fyziologické změny → silné emoce, tzv.AFEKTY = zužují vědomí subjektu na předmět afektu např. v afektu vzteku čl.reaguje zkratovitě, impulzivně, tj.bez rozvahy, prudce a silně, je schopen neuvěřitelných výkonů spojených s fyzickou silou
- AGRESE = chování, které vědomě a se záměrem ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci. Agrese, ať již fyzická či verbální, může vzniknout v afektu
- em.spojené s fyziologií organ. – vyvolané fyziolog.změny (↑ TK, vylučování většího množství adrenalinu z nadledvinek, zrychlení P apod.) slouží k energetizaci účelného chování, to zjištěno experimenty např.měřením fyziol.změn v organismu u kočky, u které byl vyvolán strach štěkajícím psem
- mnohé rozdílné em. mají stejné vzorce fyziolog.změn např.strach a hněv, rozdílné pocity jsou doprovázeny stejnými tělesnými procesy. Například pláč může být výrazem bolesti, zlosti, ale i radosti. Při radostném očekávání se zase stejně jako při strachu zvyšuje tepová frekvence.
- zákl.směry jednání APETENCE (přitažlivost) a AVERZE (odpudivost). Snažíme se dosáhnout příjemného (opakovat příjemné zkušenosti) a vyhýbat se nepříjemnému (neopakovat nepříjemné zkušenosti) → MOTIVUJÍCÍ FCE EM.
- em.život se v průběhu individuálního vývoje diferencuje

8. EMOCE

2009-03-18T05:47:00.001-07:00

- psych.procesy subjektivně hodnotící události, stavy
- zvláštní druhy zážitků mající 3 kvality:
1. příjemnou či nepříjemnou, a to v určité míře (jen málo em.tuto kvalitu nemají např.lítost)
2. určitá míra vzrušení
3. určitý osobitý zážitkový obsah (např.to co čl.prožívá, když má radost)
- vyjadřuje určitý stupeň aktivace organismu, tj.mobilizace jeho energie pro přípravu akce, např. k útěku před nebezpečím
- 2 stránky emocí: a) zážitková (vnitřní)
- b) behaviorální (emocionální chování, např.útěk)
- fce em. = hodnocení situace → reakce na subjektivní význam situace
- souvisejí s prožíváním a uspokojováním potřeb, tzn. s homeostázou a s prožíváním vnitřních konfliktů (např.vnitřní konflikt mezi agresivní tendencí a zábranou ji uskutečnit)
- 3 zákl.složky em.: VEGETATIVNÍ = fyzické změny, KOGNITIVNÍ = informace, které určují, jak situaci interpretujeme (např. otázka je to vrah nebo neškodný člověk?), EXPRESIVNĚ-BEHAVIORÁLNÍ = jak em.vyjadřujeme navenek (např.ztvrdnutí rysů)
- setrvávající em.stavy NÁLADY (rozjařenost, skleslost, úzkost) = vyjadřují pozadí, celkové podbarvení situace každodenního života (např.ve stavu skleslosti je čl.bez zájmu, vyhýbá se sociálním stykům apod.)

Nutno rozlišovat řeč a jazyk.

2009-03-18T05:46:00.002-07:00

Nutno rozlišovat řeč a jazyk. Zatímco řeč je nástrojem myšlení, jazyk je nástrojem řeči.
Shrnutí:
Myšlení lze definovat jako mentální manipulaci s různými informacemi, která slouží k porozumění jejich podstaty, k analýze jejich souvislostí a vztahů, na jejichž základě je možno odvodit určitý závěr. Myšlení se uplatňuje při vytváření pojmu, v úvahách a rozhodování i při řešení problému. Logické uvažování se dělí na dva typy, deduktivní a induktivní. Deduktivní usuzování postupuje od obecnějších tvrzení k jejich konkrétní aplikaci, induktivní vychází z konkrétní skutečnosti a směřuje ke zobecňování. Řešení problému probíhá v urč.fázích, důležité je definování problému, formulování strategie jeho řešení, ale i kontrola efektivity použitých prostředků a správnosti dosaženého výsledku. Problém je definován jako situace, kdy známe cíl, ale neznáme způsob, jak jej dosáhnout. Myšlení mohou ovlivnit i další psych. fce (učení, emoce, jazyk apod.).Vývoj myšlení prochází několika fázemi, jejichž významnou charakteristikou je míra respektování poznávané reality a pravidel logiky. Metakognice je poznávání zaměřené na samotné poznávací fce, na porozumění těmto fcím, a z toho vyplývá jejich lepší využití.

Zdroj:
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.94-111. ISBN: 80-246-0841-3.
ŠTEFANOVIČ, J., GREISINGER, J. Psychologie. Praha: Avicenum 1987, s. . ISBN: 725108-069-87

4-5 let - období dětských fantazmat

2009-03-18T05:46:00.001-07:00

4-5 let - období dětských fantazmat (fantazijní myšlení)
6-1 1 let - vývoj logického myšlení
6-1 1 let - realistické myšlení
8-9let - začátek porozumění abstraktním pojmům (2. stád.)
11-12 let - začátek abstrakt. myšlení (3. stadium)
11-15 let - definování abstrakt. pojmů (4. stadium), systematizace myšlení, samostatné řešení
problémů
15-20 let - zvýrazněná analytickosystematická složka myšlení, vyšší stupeň abstrakce
(5. stadium), deduktivní myšlení
- projevují se výrazněji rozdíly mezi technickým a přírodovědným myšlením a myšlením
humanitní a jazykovým
20-30 let - období myšlenkové dynamiky
- plná zralost v souznění a usuzování, syntetizující myšlení

souvislost myšlení s řečí:

!!myšlení se uskutečňuje prostřednictvím řeči!!
Řeč je tedy nástrojem myšlení a zároveň prostředkem dorozumívání, mezilidské komunikace. Je to prostředek, který slouží k existenci, uchování a předávání zkušeností, které lidstvo získalo ve svém společenskohistorickém vývoji.

 ulpívavé myšlení – člověk se ...

2009-03-18T05:45:00.002-07:00

 ulpívavé myšlení – člověk se nedokáže přenést z jednoho typu řešení na jiný
 nevýpravné myšlení – myšlení, které nejde kupředu
 myšlenkový záraz – náhlá zástava správného myšlenkového procesu
 kathathymní myšlení – myšlení ovládané citem, předsudkem, osobní prestiží, šovinismem, apod.
 dominující myšlenka – soubor úvah, které se neustále člověku vracejí a odvracejí normální průběh myšlení
 paralogické myšlení – zachovává vnější logičnost, ale jednotlivé členy spojuje ne dle souvislostí, ale podle náhodných znaků, typické pro schizofrenii
 nutkavé myšlení – obsese – chorobné nejistoty,obavy, pochybnosti
fobie – neodůvodněný strach
 bludy – vážná porucha myšlení, nevyvratitelná nereálná myšlenky, typické pro schizofrenii, tzv.indukovaný blud – psychotik přesvědčí blízkou osobu, která byť naprosto zdravá, uvěří mu, že jeho blud je pravdivý

Vývoj myšlení
od 6 měsíců - primitivní myšlení
9-18 měsíců - konkrétní (situační) myšlení
18 měsíc - porozumění abstraktním situacím, 1. stadium abstrakt. myšlení
2 roky - verbální myšlení
3 roky - začátek zobecňování

 individuálně specifická =

2009-03-18T05:45:00.001-07:00

 individuálně specifická = vyplývá z vlastních zkušeností, zahrnuje hodnocení vlastních znalostí, schopností a dovedností.
 implicitní = neprojevuje se na vědomé úrovni, např.čtenář automaticky zpomalí v obtížnějším úseku, aniž by si přesně uvědomil proč, v oblasti zautomatizované činnosti
 explicitní = vědomé hodnocení vlastních schopností, ve vztahu k různým problémům i k možnosti jejich zvládnutí
poruchy myšlení
 bradypsychismus – zpomalené tempo, ochuzení zájmu, povrchní či nedokončené úsudky, nepružnost myšlení, výskyt např.u nemocných, unavených, depresivních či mentálně postižených jedinců
 tachypsychismus – opak bradypsychismu, projevuje se i v řeči – je rychlá až překotná, myšlenky jsou povrchní, nedokončené, výskyt př. Při radostném zážitku, v úzkostném stavu, mívají např.schizofrenici
 roztržité myšlení – do průběhu myšlení zasahuje cizí pochod
 zabíhavé myšlení – člověk nedovede odlišit podstatné věci od nepodstatných, výskyt u dětí předškolního věku a u mentálně retardovaných

individuální vlastnosti myšlení:

2009-03-18T05:44:00.003-07:00

 přesnost – schopnost umět jasně, výstižně, srozumitelně a logicky formulovat své myšlenky
 pružnost – schopnost operativně měnit plán a způsob řešení problémů, nelpět na ustálených způsobech. Opakem pružnosti je tzv.rigidita (strnulost).
 hloubka – schopnost pronikat do podstaty problému, chápat jej ze všech stran a ve všech souvislostech. Opakem hloubky je povrchnost.
 šířka – obsažnost myšlení, schopnost brát při řešení v úvahu všechny možné souvislosti, využívat vlastní všestranné vědomosti a bohaté zkušenosti.
 rychlost – spočívá v pohotovém nalezení správného postupu řešení i v situaci časové tísně, kdy se člověk musí rychle rozhodnout.
 samostatnost – schopnost řešit daný problém zásadně bez cizí pomoci, nenechat se ovlivňovat cizími názory, myšlenkami.
 kritičnost – schopnost přísně a pokud možno i objektivně hodnotit své vlastní i cizí myšlenky a názory, odmítat předsudky a slepou víru v autority.
 tvořivost – viz. výše
Metakognice = zahrnuje znalosti a zkušenosti s poznávacími fcemi i schopnost o nich uvažovat, tzn. schopnost posoudit problém a jeho obtížnost, vhodnost použití určité strategie a zvolit variantou, kt. je vzhledem k situaci adekvátní.
 obecná metakognice = schopnost posuzovat různé možnosti poznávání a jejich limity, závislá na celkové úrovni rozum.schopností a na zkušenostech

 dedukce – aplikace obecného poznatku, ...

2009-03-18T05:44:00.001-07:00

 dedukce – aplikace obecného poznatku, zpravidla na konkrétní případ, problém, např. dle obecného vzorce vypočítáme obsah konkrétního čtverce, upleteme svetr, uvaříme večeři, atd.
 analogie – myšlenkové vyvozování nového poznatku o nějakém předmětu nebo jevu na základě jeho podobnosti s jinými předměty a jevy, př. obecné tvrzení „blondýny jsou hloupé“ vede mnohdy člověka k tomu, že odsoudí ženu jen kvůli barvě jejích vlasů
druhy myšlení:
 praktické – př. metoda pokus a omyl, opravář při hledání a odstraňování závady na televizoru
 názorné (konkrétní) – využívá názorných představ,př.příprava učitele na hodinu, kdy si představí, jak bude hodina vypadat, představuje si též možné reakce žáků, apod.

 teoretické (abstraktní) – operuje s pojmy, symboly a jejich významy. Předpokládá vyšší stupeň rozvoje myšlení a uplatňuje se zejména v teoretické, vědecké činnosti.
 sbíhavé (konvergentní) – uplatňuje se v úlohách, které mají pouze jedno řešení, př. matematika, IQ testy
 rozbíhavé (divergentní) – uplatňuje se v úlohách, které mohou mít, či mají více řešení

myšlenkové operace:

2009-03-18T05:43:00.004-07:00

 analýza – myšlenkové rozdělení celku na části,př. muž se cítí psychicky špatně(celek), s psychologem analyzuje (rozebere, rozdělí), proč se cítí psychicky špatně(části- je unavený z práce, hádá se s manželkou,atd…) – tyto části způsobují, že se celkově necítí dobře
 syntéza – myšlenkové spojování jednotlivých částí do celku, opak analýzy
Analýza a syntéza jsou nerozlučně spjaté, navzájem se podmiňují, organicky prolínají a spojují. Analyticko-syntetická činnost se uplatňuje např.při každém druhu lidského učení.
 srovnávání – zjišťování podobnosti či rozdílnosti různých předmětů a jevů. Vede ke klasifikaci a třídění.
 abstrakce – vyčleňování podstatných a obecných vlastností předmětů a jevů a opomíjení nepodstatných, vedlejších, individuálních. Např. při popisu vlastností modelky abstrahujeme - zmiňujeme fyzické přednosti, opomíjíme psychické vlastnosti.
 zobecňování – myšlenkové zjišťování a spojování společných a podstatných vlastností jednotlivých předmětů a jevů určité skupiny, př.člověk řekne „jdu do sadu na ovoce“, nikoli „jdu do sadu na jablka, hrušky, švestky,…“ - zobecňuje
 indukce – myšlenkové vyvozování obecného tvrzení na základě znalosti jednotlivých případů, př. na základě osobní zkušenosti s několika lidmi jedné firmy odvozujeme obecný názor na celou firmu

2. definování problému –

2009-03-18T05:43:00.003-07:00

2. definování problému – vymezení, zařazení do kategorie, někt. jasně definované = jasné, jednoznačné řešení, např. výpočet matematické rovnice), jiné nejednoznačně definované = nemají předem dané řešení či jich je více, obtížnější
- izomorfní problémy = takové, jejichž formální struktura je shodná, ale mají jiný obsah např. pro děti může být obtížné pochopit podobnost slovních úloh, je-li jejich obsah rozdílný či jsou-li v jiném kontextu
3. Formulování strategie řešení, tj. plánování dílčích operací – zkušenosti, pak nová
a) pokus-omyl – např. zkouším postupně všechny klíče než odemknu zámek, základem operantního podmiňování, zdlouhavé, často neefektivní
b) aplikace známého způsobu řešení – konvergentní myšlení (přímočaré hledání většinou jednoho správného či logického závěru, resp. řešení), strategie algoritmu (přesně vymezený postup, souhrn pravidel jsoucí předpokladem správného řešení)

Myšlení = mentální manipulace s různými informacemi (např.s kognitivními prvky, vjemy, představami atd.), které slouží k porozumění jejich podstaty a k analýze různých souvislostí a vztahů, na jejichž základě odvozujeme určité závěry.
Pojem = kategorie (třída) určitých objektů (jevů), jejich vlastností a vztahů, které mají společné podstatné znaky. Některé lze vymezit např. definice trojúhelníku, jiné jsou zařazovány na základě jejich vztahu k prototypu.
Prototyp = vzor, nejreprezentativnější varianta kategorie.
Kategorie = skupina či třída jevů určitého třídícího hlediska. Základní a nejobecnější pojem vědy.
Úsudek = zákl.myšl.proces, rozumová operace, při kt. se z daných soudů vyvozuje soud nový, závěr se vyvozuje z předcházejících výroků, tzv.premis.

- sylogystické uvažování =

2009-03-18T05:43:00.001-07:00

- sylogystické uvažování = založeno na 2 premisách vyjadřující určité vztahy  platný závěr např. Eva je větší než Lucie. Lucie je větší než Tereza. Kt. z dívek je největší?
- kategorický sylogismus = všichni čápi jsou ptáci. Všichni ptáci jsou obratlovci. A proto jsou čápi obratlovci.
b) induktivní = vychází z konkrétní skutečnosti a směřuje k určitému zobecnění , využívá zkušenosti, informací  vyvozuje závěr
- uvažujeme tehdy, když nejsou jednoznačné premisy, resp.vztahy mezi jednotlivými složkami
- často zahrnuje proces hypotéz (potvrzeny nebo vyloučeny
- vyvozování závěrů příčinných vztazích, hledání příčiny nějaké události
- vyvozování kategorií tj.zobecnění nějakého tvrzení platného pro určitou třídu např. Kos má peří. Pelikán má peří. Tzn. ptáci mají peří. Možné i chybné závěry např. Kos létá. Husa létá. Tzn. všichni ptáci létají.
- usuzování podle analogie – např. Loď:voda = letadlo:? (vzduch)
Řešení problému
- problém = situace, kdy známe cíl, ale neznáme způsob jak jej dosáhnout
- fáze:
1. identifikace problému – např. potřebuji získat byt a nemám peníze (znám východisko i cíl.. Jak ho dosáhnout?)