Strategie zvládnutí stresu i obranné mechanismy

13.4 Strategie zvládnutí stresu i obranné mechanismy
= mohou mírnit dopad stresu na zdraví:
 vytvoření priorit, definice toho, co pokládám pro sebe za nejdůležitější
 vyhýbání se stresu, inventuru opakujících se drobných nepříjemností
 dovednost “vypnout se”, způsob jak přestat být obtěžován stresujícími vlivy
 rozšíření interpersonálních vztahů – od přátel lze získat podporu a porozumění
2 hlavní teoretické strategie zvládání stresových situací:
 zvládání problému – nalézt způsob, jak ho vyřešit
 zmírnit emoce, spojené se stresovou situací, zvláště když ji nemůžu změnit
Nevhodné strategie zvládání stresu:
přinášejí jen krátkodobou, klamnou úlevu – alkohol, nikotin, uklidňující léky.
Obranné mechanismy:
= druh činnosti, včetně myšlení a cítění, jehož účelem je odvést pozornost od povědomí o nějakém nepříjemném či zahanbujícím faktu, nebo skutečnosti která vzbuzuje úzkost.
= úkolem je zkreslovat skutečnost
= první naučenou reakcí na nadměrnou zátěž, jejíž funkcí je chránit organismus před poškozením.
 Rigidita – ztuhlost, nepružnost myšlení a jednání
 Represe – vytěsnění z vědomí
 Regrese – ústup, z vývojového hlediska krok zpátky
 Inverze – převrácené chování, nemůžeme se projevit tím způsobem, jakým bychom chtěli
 Popírání nepříznivého faktu. Zavírání očí “pštrosí strategie”
 Sebeobviňování – jedinec se obviňuje ze všech neúspěchů
 Introjekce – promítání starostí druhých lidí do vlastního nitra
 Racionalizace – odůvodnění nesmyslných věcí, které se dějí
 Sublimace – povznášení, dodávání důstojnosti
 Obviňování druhých lidí – externalizace viny
 Identifikace – ztotožnění = ztrácí svou identitu a přestává sám zodpovídat za své činy
 Projekce – promítání vlastních zájmů do druhých osob