Teorie konfliktu (Marx, Illich, Freire)

2.2. Teorie konfliktu (Marx, Illich, Freire)
Perspektivy konsensu bývají stavěny do opozice k teoriím konfliktu. Pro funkcionalisty je společnost integrovaným celkem, který je tvořen provázanými strukturami. Můžeme opět použít analogii s lidským tělem: tělo se skládá z řady částí plnících speciální funkce, tj. orgánů, z nichž každý přispívá k udržení života celého organismu. Vztah mezi těmito orgány může být harmonický. Pokud tento vztah harmonický není, je život organismu ohrožen. Podobně je tomu podle Parsonse ve společnosti. Společnost má šance na dlouhodobé přežití pouze tehdy, pokud její instituce, jako jsou vzdělávací systém, politický systém, náboženství, rodina aj., pracují a koexistují ve vzájemné harmonii. Přežití společnosti tedy závisí na kooperaci. Kooperace zase předpokládá všeobecný konsensus mezi jejími členy (pokud jde o základní hodnoty).
Ti, kteří vidí svět kolem sebe očima konfliktu, mají odlišný názor. Protože tento teoretický proud bývá nazýván marxismem, můžeme jej prezentovat na teorii třídního boje. Podle Karla Marxe (1818 – 1883) je každá společnost rozdělena do tříd, mezi kterými je dominantní majetková nerovnost. A na základě nerovností vznikají rozdíly zájmů a tyto konflikty zájmů mohou v určitém okamžiku přejít v přímý boj mezi třídami (tzv. třídní boj). Třídní boj vede k procesu radikálních změn v celém spektru společenského života. Karel Marx dokonce i rozdílnou moc a postavení obou pohlaví viděl jako odraz třídních nerovností. Samozřejmě ne všichni teoretikové konfliktu vidí konflikt v nesmiřitelném třídním boji. Soustřeďují se na různé typy konfliktů, jako jsou například rasové, politické apod. Všichni mají společný rys – vidí společnost v permanentním napětí. Podle nich i na první pohled velmi stabilní systém představuje nejistou rovnováhu mezi těmi, kteří mají (moc, peníze, vzdělání, vliv…) a těmi, kteří nemají. Tedy vidí nerovnováhu mezi vždy přítomnými antagonistickými skupinami. V kterékoli oblasti života se sociologové zaměřují na to, kdo má v dané chvíli a v dané situaci prospěch a kdo na druhé straně trpí. Hledají konflikty na různých úrovních společnosti: mezi mladými a starými, mezi muži a ženami, městem a venkovem, vzdělanými a nevzdělanými apod. Pátrají po tom, jak různé společenské instituce (rodina, škola, masmédia, církev apod.) mohou přispět k udržení privilegovaného postavení jedné částí společnost či některých skupin. Sociální nerovnost, nebo spravedlnost je ústředním tématem těchto teoretiků.