VÝVOJ ČESKÉHO ŠKOLSTVÍ OD R. 1774, OBROZENŠTÍ UČITELÉ
VÝVOJ ČESKÉHO ŠKOLSTVÍ OD R. 1774, OBROZENŠTÍ UČITELÉ
R. 1774 – na popud Marie Terezie zpracoval reformu rakouského elementárního školství Johann Ignaz Felbiger. Felbigerův školní řád zavedl povinnou šestiletou školní docházku.
Školy triviální.
Školy hlavní.
Školy normální.
1775 vydal Knihu metodní, která obsahuje spolu se školskými předpisy pokyny pro vyučování (metody výuky a výchovy).
1775 provedena reorganizace střední školy podle Gratiana Marxe-zřízena pětiletá, později šestiletá gymnázia (první dva roky německý vyučovací jazyk, od třetí třídy latinský).
Preparandy – pro přípravu učitelů.
1848-49- Exner –Bonitzova reforma. Byla zřízena osmiletá humanitně zaměřená gymnázia a sedmileté matematicko-přírodovědné reálky.
14. května 1869 byl vyhlášen říšský školský zákon (Hasnerův). Zřizuje se osmiletá povinná školní docházka do 14 let. Zřízeny školy obecné a měšťanské.
Zřízeny nové vyučovací předměty : přírodopis, zeměpis, dějepis, měřictví, tělocvik, ruční práce.
Stanovena nejvyšší úvazková míra pro učitele – 30 hodin týdně.
Stanoven nejvyšší počet žáků ve třídě – 80.
Určeno pravidelné vyplácení služného učitelům a právo na penzi.
Učitelé se vzdělávají na čtyřletých učitelských ústavech.
1883 – školská novela. Na venkovských školách zavedeno polodenní vyučování a
byly umožněny tzv. úlevy ve školní docházce. Na požádání rodičů děti dvanáctileté a starší nemusely od dubna do listopadu navštěvovat školu. Novela byla krokem zpět proti školskému zákonu z r. 1869. Novela dostala název Taafova podle ministerského předsedy Eduarda Taafa.
