Individuální orientace – skupinová orientace
Individuální orientace – skupinová orientace
– jedinec nezávislý na sociálních kontaktech, na mínění a názorech druhých lidí, jde o výrazně samostatného a nezávislého jedince, až individualistu a egocentristu
– až nekritické ztotožnění se jedince s určitou skupinou pro něj významných lidí, s jejich sociálními normami.
Osobní orientace – prosociální orientace
– lidé činící vše se zřetelem k sobě samému, s ohledem na svůj vlastní prospěch, nejenom ekonomický
– zaměření na druhé osoby, služba, apod.
Činorodost – pasivita
– vyhraněná aktivita – nečinnost
Orientace na ekonomický prospěch – morální uspokojení
– v této dimenzi se projevuje odlišná hodnotová orientace. Na jedné straně je pro jedince typická orientace na ekonomický prospěch, materiální či hmotné hodnoty, na druhé straně jde o hodnoty etické, estetické, morální, ideové.
Zaměření směrem k podniku – zaměření směrem od podniku
– vyhraněná identifikace jedince se svým pracovním zařazením – udržování značného odstupu pracovníka od podnikového dění, aktivní usilování o jakousi osobní nezávislost
Stimulace pracovního jednání
• stimulace se vždy „lomí“ přes zkušenosti, osobnost, motivační profil a tak zprostředkovaně ovlivňuje motivační procesy
• stimulace jsou vnější podněty (pobídky, incentivy), které mají ovlivnit pracovní jednání
• ne všechny stimuly skutečně ovlivní chování člověka žádoucím směrem
• stimul, který skutečně zapůsobí na motivaci člověka se nazývá aktivní motivátor
• stimul, který zapůsobí opačně, má tzv. bumerangový efekt
Úspěšná stimulace závisí na
• motivační struktuře člověka
• osobnostních vlastnostech
• kognitivních procesech
• sociálním prostředí
• sexistenci prostoru pro posun
• použitých stimulátorech